Blog
Ohnivec, příslib jara
Ohnivec rakouský (Sarcoscypha austriaca)
Při procházce bývalým parkem v předjaří 2017 nás mezi zbytky sněhu zaujal záblesk neuvěřitelného odstínu červené. Ač nadšení houbaři, s touto neobvyklou houbou jsme se dosud nesetkali. Možná to bude tím, že na sníh zpravidla vyrážíme vyzbrojeni lyžemi nebo sáňkami, nikoli košíkem. Nebo také tím, že v okolí našeho bydliště nerostou v takové míře stromy, na které je výskyt ohnivce vázán. Tato nejedlá (avšak nikoli jedovatá, takže existují nadšenci, kteří ji konzumují) houba totiž nevyrůstá ze země, nýbrž z trouchnivějícího dřeva. Chutnají mu především akáty, javory, buky, vrby a olše (v jehličnatých lesích bychom ho tedy hledali těžko) a má rád vlhko. A právě olší je v okolí „zámečku“ požehnaně, stejně jako vlhka. S dětmi jsme dlouho dřepěli ve spadaném listí a tlejících větvích a obdivovali krásné červené mističky. Fantazie v mysli snadno vykouzlí představu drobných skřítků, kteří po dlouhé zimě vylézají ze svých úkrytů a v červených číškách naleznou posilující nektar ohřátý prvními slunečními paprsky nového jara. Stejný obraz nejspíš vytanul před očima i vědci, který ohnivci vymýšlel anglický název: scarlet elf cup, skřítkův červený kalíšek.