Blog
Kdokoli v těchto dnech zavítá do Karlova údolí, jistě si povšimne bohatě kvetoucích keřů v zadní části parku. „Přece to nejsou šeříky?“ ptají se zmateně kolemjdoucí. Nikoli, jedná se o hortenzie latnaté, robustnější příbuzné známějších hortenzií velkolistých, které běžně zdobí zahrádky sytě modrými nebo růžovými květy. Hortenzie latnaté naproti tomu kvetou většinou bíle a barva květenství se postupně mění na jahodovou. Nespornou výhodou tohoto druhu hortenzií je, že kvetou na jednoletých výhonech, takže jim nevadí jarní mrazíky. Z květů se tak můžeme spolehlivě radovat každý rok, a to často až do zimy, protože na keřích vydrží opravdu dlouho. Ve své domovině, v Japonsku a Číně, tento keř dorůstá až sedmimetrové výšky, v Čechách jsou však málokdy vidět exempláře vyšší než dva metry. Obě hortenzie, které si můžete prohlédnout v Karlově údolí, mezi takové patří. Jejich výška a mohutnost jsou svědectvím o tom, že přežily navzdory útlaku okolních náletových stromků, navzdory velké vodě, která před lety poničila zatrubnění potoka a vymlela zem v okolí jejich kořenů, navzdory zvěři a vandalům, kteří krásné květy nešetrně lámou. Prosíme Vás, abyste nám je pomohli chránit, protože si naši péči zaslouží!
Ohnivec rakouský (Sarcoscypha austriaca)
Při procházce bývalým parkem v předjaří 2017 nás mezi zbytky sněhu zaujal záblesk neuvěřitelného odstínu červené. Ač nadšení houbaři, s touto neobvyklou houbou jsme se dosud nesetkali. Možná to bude tím, že na sníh zpravidla vyrážíme vyzbrojeni lyžemi nebo sáňkami, nikoli košíkem. Nebo také tím, že v okolí našeho bydliště nerostou v takové míře stromy, na které je výskyt ohnivce vázán. Tato nejedlá (avšak nikoli jedovatá, takže existují nadšenci, kteří ji konzumují) houba totiž nevyrůstá ze země, nýbrž z trouchnivějícího dřeva. Chutnají mu především akáty, javory, buky, vrby a olše (v jehličnatých lesích bychom ho tedy hledali těžko) a má rád vlhko. A právě olší je v okolí „zámečku“ požehnaně, stejně jako vlhka. S dětmi jsme dlouho dřepěli ve spadaném listí a tlejících větvích a obdivovali krásné červené mističky. Fantazie v mysli snadno vykouzlí představu drobných skřítků, kteří po dlouhé zimě vylézají ze svých úkrytů a v červených číškách naleznou posilující nektar ohřátý prvními slunečními paprsky nového jara. Stejný obraz nejspíš vytanul před očima i vědci, který ohnivci vymýšlel anglický název: scarlet elf cup, skřítkův červený kalíšek.
Milí přátelé Karlova údolí,
s radostí můžeme konečně konstatovat, že už víme, jak vypadal původní hlavní park před budovou v předválečném období kolem roku 1920!